Škoda Kodiaq má problém: Kia Sorento 2.2 CRDi (2026) je korejský tank, který dává naftě druhou šanci

Český automobilový trh v roce 2026 připomíná obrovskou ozvěnu jednoho jediného jména: Škoda Kodiaq. Jakmile průměrná česká rodina nebo střední management dostane rozpočet přes milion korun, automaticky míří do Mladé Boleslavi. Jenže co když máte averzi k unifikovanému designu a nechcete na každém parkovišti u supermarketu potkávat pět naprosto identických aut? Zde do hry vstupuje masivně modernizovaná Kia Sorento (interní označení MQ4 po faceliftu). Zatímco Evropa hystericky zbrojí do plně elektrické budoucnosti, Sorento si obléklo futuristickou masku inspirovanou elektrickým modelem EV9, ale pod kapotou si tvrdošíjně ponechalo to, co dává u dvoutunového rodinného SUV největší smysl – poctivý naftový motor.

Během našeho testování verze Top s pohonem všech kol jsme Sorento protáhli tím nejhorším, co česká infrastruktura nabízí. Od zdevastovaných úseků dálnice D1 přes ucpané centrum Prahy až po blátivé polní cesty na Vysočině. Překvapilo nás, jak diametrálně odlišný přístup k jízdnímu komfortu a interiérovému luxusu Korejci zvolili. Když jsem seděl za masivním volantem, obklopen jemnou kůží Nappa a tichem, auto působilo spíše jako produkt amerického trhu než asijský pragmatik. Sorento nesnaží být zvednutým sporťákem, naopak vás nutí zpomalit, zapnout si masážní sedadlo a s naprostým nadhledem odfiltrovat okolní svět.

Přesto to není auto bez kompromisů. Pokud zvažujete nákup zánovní ojetiny, u kterých se startovací cenovka za naftové verze v roce 2026 pohybuje kolem 1,1 milionu korun, musíte se připravit na několik tvrdých úderů z hlediska ergonomie. Korejští inženýři totiž při faceliftu obětovali oltáři čistého designu některé klíčové fyzické ovladače, což vás za jízdy bude spolehlivě přivádět k šílenství. Stejně tak je nutné dobře vybírat motorizaci – lákavé tabulkové spotřeby plug-in hybridů jsou pro typického dálničního jezdce obrovskou finanční pastí. Pojďme si tento koráb rozebrat do šroubku.

Architektura N3 a redukční dieta: Z čeho je Sorento postaveno

Čtvrtá generace Sorenta stojí na globální platformě N3, která byla od počátku vyvíjena pro zástavbu těžkých baterií u hybridních verzí, ale benefituje z toho i naftová varianta. Torzní tuhost karoserie je excelentní, inženýři použili velký podíl za tepla lisované vysokopevnostní oceli, což autu dodává pevnost trezoru. I při křížení náprav na polní cestě uvnitř kabiny nic nezavrže a neozývají se žádné pazvuky z oblasti masivního panoramatického střešního okna.

Srdcem naftové verze je agregát z rodiny Smartstream. Předchozí generace litinových motorů vzala za své, blok je nyní celohliníkový. To znamená úsporu téměř 40 kilogramů přímo na přední nápravě. Tato zdánlivá drobnost má obrovský vliv na to, jak auto zatáčí a jakou zátěž musí snášet přední tlumiče při prudkém brzdění z dálničních rychlostí. Vstřikovací tlaky přesahují 2200 barů a inženýři si dali obrovskou práci s vyvážením klikového hřídele, aby minimalizovali typické naftové vibrace.

Obhajoba nafty a triumf mokrých spojek: Jízdní dynamika v praxi

Tabulkově sice motor 2.2 CRDi v rámci emisního škrcení přišel o pár koní a nyní disponuje výkonem 142 kW (194 koní), nicméně to nejdůležitější zůstalo zachováno – mohutná vlna točivého momentu 440 Nm. Když naložíte do auta rodinu, psa a po střechu naplníte kufr, benzinové hybridy začnou v táhlých stoupáních hystericky podřazovat a točit motor do červeného pole. Naftové Sorento se jen zhluboka nadechne a za tlumeného bručení suverénně akceleruje. Zrychlení z 0 na 100 km/h za 9,2 sekundy vás do sedačky nezatlačí, ale pružnost z 80 na 120 km/h je naprosto přesvědčivá.

Zásadní podíl na tom má 8stupňová dvouspojková převodovka. Evropské automobilky nás léta terorizovaly suchými dvouspojkami (DQ200), které ve městě cukaly a rychle pálily obložení. Kia zde nasadila skříň s mokrými spojkami chlazenými olejem. Výsledek? Rozjezdy na křižovatkách jsou sametově hladké, popojíždění v kolonách nevyvolává nervozitu a při prudkém kickdownu převodovka bleskově a logicky podřadí klidně o tři stupně. Tohle je aktuálně jedna z nejlépe naladěných převodovek ve třídě mainstreamových SUV.

A pak je tu spotřeba. Dálniční přesun rychlostí 135 km/h s tempomatem znamená ustálený odběr 7,4 litru nafty. Jakmile sjedete na okresky, palubní počítač rychle padá k hranici 6,5 litru. Během celého, velmi dynamického testu jsme se zastavili na průměru 7,2 l/100 km. Pokud byste tuto trasu absolvovali s těžkým plug-in hybridem (který s vybitou baterií tahá stovky kilogramů mrtvé váhy), dívali byste se na čísla kolem deseti litrů benzinu a stáli byste u pumpy každých 450 kilometrů kvůli směšně malé nádrži. Dieselové Sorento s 67litrovou nádrží nabízí dojezd blížící se tisícovce kilometrů.

Podvozek, Kola a Komfort: Americký plavec na středočeských vlnách

Pokud hledáte SUV, které se v režimu Sport přilepí k asfaltu a nabídne řízení ostré jako břitva, hledejte u BMW. Kia Sorento hraje úplně jinou hru. Korejci pro evropský trh (na rozdíl od Kodiaqu, který nabízí adaptivní tlumiče DCC Plus) nepoužili elektronicky nastavitelný podvozek. Inženýři se museli spolehnout na jediné, pasivní nastavení pružin a tlumičů. Rozhodli se pro naprostý komfort, což vzhledem k primárnímu zacílení vozu na severoamerický trh dává perfektní smysl.

Zkusili jsme auto prohnat přes zdevastované úseky D1 a výsledek byl překvapivě uklidňující. Sorento přes nerovnosti doslova pluje. Dlouhé příčné vlny karoserií jen zhoupnou. Na ostrých hranách propadlých kanálů dojde k mírnému otřesu, ale do kabiny nepronikne žádná tupá kovová rána. Karoserie se v ostřeji projížděných zatáčkách znatelně naklání a řízení je velmi odtažité, ale auto nikdy neztratí stopu a nedotáčivost nastupuje velmi pozvolna a čitelně.

Zcela kritickým faktorem pro pohodlí je volba obutí. Testovaná verze Top byla vybavena masivními 20palcovými disky (pneumatiky 255/45 R20). Vypadají fantasticky a podtrhují robustní vzhled, nicméně na opravdu zničených okreskách omezují schopnost tlumičů filtrovat jemné vibrace. Pokud narazíte na sekundárním trhu na nižší specifikace s 18palcovými nebo 19palcovými koly, po stránce komfortu si výrazně polepšíte, byť vizuálně Sorento trochu ztratí na dominanci. Pohon 4×4, řešený elektronicky ovládanou lamelovou spojkou, reaguje rychle a na zasněžené silnici k chatě vás nikdy nenechá ve štychu, plnohodnotný off-road s mechanickými uzávěrkami to ovšem není.

Obývák pro sedm a ergonomická katastrofa pod displejem

Vstup do interiéru po faceliftu (2026) vyvolá okamžitý wow-efekt. Kia opustila masivní kapličku přístrojů a nahradila ji elegantním zakřiveným panelem sdružujícím dva 12,3palcové displeje. Materiály snesou nejpřísnější měřítka – palubní deska je obšitá, plasty jsou měkčené a ambientní osvětlení prosvítající přes speciální textury dává vzpomenout na vozy s trojcípou hvězdou na kapotě. Křesla potažená kůží Nappa jsou široká, fantasticky podepírají těla a ve verzi Top nabízejí vyhřívání, ventilaci a dokonce i relaxační masáž pro řidiče. Pokud vezete partu dospělých, ve druhé řadě je prostor na nohy srovnatelný s prodlouženými limuzínami. Dokonce i třetí řada sedadel (vyklopitelná z podlahy kufru) je pro dospělého člověka do 175 cm na hodinovou cestu snesitelná.

Zde ale chvála končí a nastupuje vztek. V rámci designové „čistoty“ Kia implementovala duální dotykovou lištu pod výdechy klimatizace. Tato úzká ploška slouží zároveň pro ovládání klimatizace i rádia a navigace. Režim musíte přepínat malým dotykovým tlačítkem. V reálném provozu to znamená, že se chcete na dálnici ztlumit rádio, sáhnete po otočném ovladači a místo toho si stáhnete topení na 16 stupňů, protože lišta byla zrovna v režimu ventilace. Je to naprosto tristní ergonomický faul, který odvádí pozornost od řízení. Dá se to částečně řešit v menu nastavením automatického návratu do režimu klimatizace, ale fyzická tlačítka u starší verze prostě chybí.

Kufr v pětimístném uspořádání nabízí gigantických 705 litrů s absolutně rovnou ložnou plochou. Pod podlahou najdete praktické schránky na roletku. Po sklopení druhé řady vznikne prostor, ve kterém se mohou vyspat dva dospělí lidé, což ze Sorenta dělá ideální expediční vůz.

Výbavové stupně a Technologie: Kterou verzi hledat v inzerci?

Kia netrpí na německý systém příplatků za každý šroubek. Na trhu zánovních ojetin narazíte v podstatě na tři výbavy: Exclusive, Premium a Top. Už základní Exclusive obsahuje adaptivní tempomat, navigaci a LED světla, nicméně zlatým středem je verze Premium. Ta přidává fantastické 360stupňové kamery (zobrazení je dokonale ostré i v noci), hlídání mrtvého úhlu s kamerovým přenosem přímo do budíků a audiosystém Bose.

Vrcholná verze Top je pro fajnšmekry, kteří vyžadují kůži Nappa a head-up displej. Modernizovaný systém ccNC (Connected Car Navigation Cockpit) je bleskově rychlý, nepodléhá zamrzání a bezdrátové Apple CarPlay funguje naprosto bez výpadků. Novinkou pro ročníky 2026 je plnohodnotný Digitální klíč 2.0. Pokud máte v kapse kompatibilní smartphone, auto se odemkne samo při vašem příchodu, nastartuje a odjedete, aniž byste museli vůbec sahat na fyzický klíček. Světlomety po faceliftu dostaly technologii s lepší distribucí paprsku; stále to sice nejsou naprosto precizní Matrix LED z dílny Audi, ale noční dosvit a vyřezávání protijedoucích aut je plně kompetitivní a bezpečné.

Krvavá matematika (TCO): Servis, pojištění a nástrahy bazarů

Pořízení dvoutunového korejského SUV je finanční závazek, který je třeba pečlivě promyslet (TCO). Pojištění velkého SUV s pohonem 4×4 se v ČR v rámci komplexního havarijního pojištění pohybuje kolem 25 000 až 35 000 Kč ročně. Největším argumentem pro nákup vozu značky Kia je legendární 7letá záruka (nebo 150 000 km). Pokud koupíte tříletou ojetinu, stále vám zbývají 4 roky klidného spánku, což vám u koncernu VW nikdo nedá.

Z hlediska likvidity je to dvousečná zbraň. Sorento si v síti AAA Auto nebo Auto ESA nedrží cenu tak skálopevně jako Kodiaq. První majitel odepíše podstatně větší částku, což je vynikající zpráva pro vás jakožto kupce na sekundárním trhu. Pořídíte zánovní, maximálně vybavené auto za cenu holého Kodiaqu.

Co se týče servisních nástrah motoru 2.2 CRDi, hrozí zde klasické bolístky moderních dieselů. Pokud s autem budete jezdit jen dva kilometry pro rohlíky, filtr pevných částic (DPF) nestihne proběhnout cyklem vypalování, což povede k jeho brzkému ucpání a nutnosti nucené regenerace či drahé výměny. Zcela klíčové je kontrolovat u ojetin historii výměny oleje v dvouspojkové převodovce (mokré spojky vyžadují čistou náplň každých 60 000 km). AdBlue vstřikování je relativně spolehlivé, ale snímače hladiny občas zazlobí při používání nekvalitní močoviny z pofiderních čerpacích stanic.

Korejský obr proti zavedené elitě: Kdo ovládne levý pruh?

V kategorii velkých sedmimístných SUV s naftovým motorem je dnes nabídka žalostně malá a boj se smrskl na několik klíčových hráčů.

V přímém srovnání se Škodou Kodiaq korejský vyzyvatel ztrácí v hrubém objemu zavazadlového prostoru a v chybějící možnosti adaptivního podvozku. Kodiaq má také ergonomicky lépe vyřešené ovládání (chytrá tlačítka Smart Dials). Sorento ale kontruje výrazně luxusnější atmosférou na palubě, sametovější převodovkou při popojíždění, neokoukaným designem a především obrovskou výhodou v podobě dlouhé tovární záruky. Hyundai Santa Fe je sice technologické dvojče, ale jeho nová generace šla cestou kontroverzního krabicového designu, který v Česku zdaleka nesedne každému.

Výhody a Nevýhody

• ✅ Impozantní design a materiály: Vzhled čerpající z EV9 a kůže Nappa dělají ze Sorenta auto, které na ulici i uvnitř působí mnohem dráž, než kolik reálně stojí.
• ✅ Spojení 2.2 CRDi a 8DCT: Drtivý točivý moment pro tažení rodiny i přívěsů, skvělá reálná spotřeba na dálnici a jemné řazení mokrých spojek.
• ✅ Dlouhá tovární záruka: Sedmiletá jistota krytí (nebo 150 000 km) z něj dělá velmi bezpečnou volbu při nákupu ojetiny na sekundárním trhu.
• ❌ Frustrující dotyková lišta: Sloučení ovládání klimatizace a audia do jednoho dotykového panelu je ergonomickým zločinem, který odvádí pozornost.
• ❌ Absence adaptivních tlumičů: Pasivní podvozek sice nabízí komfortní houpání, ale na rozbité okresce nedokáže ztuhnout a eliminovat náklony karoserie.
• ❌ Past v podobě PHEV verze: Pokud přeskočíte naftu a vezmete těžký plug-in hybrid pro dálniční lety, sežere vás na spotřebě benzinu a nutnosti neustále tankovat.

Verdikt redakce

Kia Sorento (2026) s naftovým motorem 2.2 CRDi je fascinující ukázkou toho, že i v době emisního šílenství lze postavit obrovské, pohodlné a logicky fungující rodinné auto pro dálkové trasy. Korejci vytvořili designový klenot, který spolehlivě odvede pozornost od domácí škodovácké konfekce a uvnitř vás bude hýčkat luxusem amerických limuzín. Ano, absence adaptivního podvozku zamrzí a ten, kdo do interiéru schválil duální dotykovou lištu, by měl vrátit inženýrský diplom. Pokud ale tyhle neduhy překousnete a vyhnete se nesmyslným PHEV verzím, dostanete na sekundárním trhu kus poctivého železa s fantastickou zárukou, levnějším pořízením a obrovským charismatem. Kodiaq možná zůstane rozumovou volbou, ale Sorento si kupujete, když chcete při každém nasednutí cítit výjimečnost.

Fotografie